Olejniny
Olejniny
Olejniny jsou rostliny hromadící v plodech, semenech nebo jiných částech tuky v takovém množství, že je ekonomické je průmyslově zpracovávat. Patří do různých čeledí a řadí se k nim druhy vytrvalé i jednoleté v ozimých i jarních formách. K vytrvalým druhům patří oliva, která je významnou olejninou v oblasti středozemního moře, palma olejná a kokosovník obecný v oblasti subtropů. V mírném pásmu se pěstují jednoleté druhy. Z čeledi brukvovitých je to hlavně řepka, řepice, hořčice a také některé méně známé druhy, jako ředkev olejná, lnička setá, roketa setá a krambe. Z čeledi hvězdnicovitých je nejvýznamnějším druhem slunečnice roční, podstatně méně se pěstuje světlice barvířská (saflor). K olejninám patří i přadné rostliny, jako len setý, konopí seté a bavlník. Využívá se také mák setý, kukuřičné klíčky, tabákové semeno a skočec. Celosvětově nejvýznamnější olejninou je sója.
Většina olejnin se používá na výrobu oleje pro potravinářské nebo technické účely. Jako krmné komponenty se používají hlavně vedlejší produkty olejářského průmyslu, pokrutiny a extrahované šroty které slouží jako bílkovinná komponenta krmných směsí. Použití celých semen není příliš časté. Olejniny mohou sloužit také jako pícniny nebo pro zelené hnojení.
Mák setý (Papaver somniferum L.)
Mák je stará kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Byly také známy účinky makových alkaloidů. Například v antickém Řecku byly makovice atributem boha spánku Hypnose a jeho syna boha snů Morfea, jeho bratra boha smrti Thanata, a jejich matky Nyx. Účinky opia na lidský organismus také popsal na přelomu letopočtu římský dvorní lékař Scribonius Largus.
Význam a složení zrna:
Podle užitkových vlastností rozeznáváme dva typy máku setého:
Mák opiový má ve stěnách makovice silně rozvětvenou síť mléčnic. Jejich nařezáváním a následným sběrem zaschlého latexu se získává opium. Mezi nejvýznamnější pěstitelské oblasti tohoto typu patří země Zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko, Laos), ale i Zlatého půlměsíce (Írán, Afghánistán, Pákistán).
Mák olejný se pěstuje u nás a v řadě zemí Evropy. Hlavní využití tohoto typu je v domácnosti, potravinářském a olejářském průmyslu. Přitom se z naší produkce zpracovává v olejářském průmyslu jen malá část, o něco větší část se spotřebovává v domácnostech nebo v cukrářské výrobě a většina se exportuje. Semena obsahují 40-55 % tuku. Stolní olej se získává lisováním za studena a tuhne v rostlinné máslo s bodem tuhnutí 18 °C. To se hojně používá v některých oblastech Francie a Německa. Lisováním za tepla nebo extrakcí se získává polovysychavý olej, používaný k výrobě laků, fermeží, barev a mýdla.
Pokrutiny a extrahované šroty, které zůstávají po výrobě oleje je možné použít jako bílkovinné krmivo pro hospodářská zvířata. Obsah dusíkatých látek v nich je poměrně vysoký (30-35 %), ale obsah minerálních látek a vitamínů je nízký. Navíc se v nich nacházejí alkaloidy, které mohou při jejich zkrmování ve větším množství (nad 1-1,5 kg) způsobovat zdravotní poruchy a u dojnic také nepříznivě ovlivnit chuť mléka. U plemeníků působí negativně na pohlavní pud.
Vymlácené makovice se stonkem dlouhým maximálně 15 cm, nazývané makovina, se využívají ve farmaceutickém průmyslu ke získávání alkaloidů. Výskyt alkaloidů závisí na odrůdě máku a na způsobu a místě pěstování. Postupně jich bylo izolováno asi šedesát, nejvíce jsou zastoupeny morfin, kodein, tebain, noskapin, zvaný též narkotin a papaverin. Alkaloidy se zde nevykytují volně, ale většinou jako soli různých kyselin. Morfin je silným analgetikem a tlumí dýchací centrum. Vyvolává euforii a je návykový. Kodein má podobné účinky jako morfin, nepůsobí však na dýchací centrum a jeho euforizující účinky jsou menší. Tlumí kašel působením na centrum kašle v prodloužené míše. Noskapin (narkotin) působí na kašel podobně jako kodein. Papaverin nemá narkotický účinek a nepůsobí na dýchací centrum. Způsobuje relaxaci hladkého svalstva, proto se používá jako spasmolytikum například při kolikách a střevních křečích, spojených s průjmy.
Hořčice bílá (Sinapis alba L.)
Hořčici jako pochutinu znali už ve starověkém Řecku a Římě. Tradice výroby hořčice v českých zemích sahá do počátku 19. století.
Význam a složení zrna:
Hořčice bílá je hlavním druhem u nás pěstované hořčice. Pěstuje se pro potřeby potravinářského průmyslu, jako pícnina, na zelené hnojení a export osiva do zahraničí. Je také medonosnou rostlinou. V lékařství se používá hořčičné semeno od pradávna k přípravě hořčičné mouky, z níž se dělá hořčičné těsto, využívané na obklady k utišení revmatických bolestí.
V potravinářství se semena využívají jako pochutina k výrobě hořčice. Používají se tři základní druhy hořčice. Bílá hořčice, zpracovateli také nazývaná žlutá, je jemnější a méně palčivá, vyrábějí se z ní chuťově méně výrazné typy, mezi něž patří naše hořčice plnotučná. Semena hořčice černé mají ostřejší až štiplavou chuť a používají se k výrobě kremžské hořčice. Nejostřejší je hořčice sareptská, ze které se vyrábějí ostře pálivé hořčice francouzského typu, známé také pod názvem dijonská, orientální hořčice a ve směsi s bílou hořčicí i hořčice kremžská. Celá semena se používají při konzervaci zeleniny, hub, ryb. Mletá semena se někdy používají do směsí pro kořeněná vína. Lístky mladých rostlin se mohou využívat jako zelenina do salátů.
Pro krmení zvířat se hořčice využívá pouze jako pícnina do doby květu, semena se nevyužívají pro vysoký obsah antinutričních látek. Nejvýznamnější z nich jsou sinapiny a glukosinoláty sinalbin a sinigrin, které se vyskytují i v zelené hmotě. Štěpné produkty sinigrinu, allylkyanid a allylisothiokyanát, mohou být pravděpodobně příčinou poruch zdravotního stavu při zkrmování velkých množství brukvovitých pícnin. Tyto poruchy se projevují nechutenstvím, poklesem užitkovosti, poruchami plodnosti a lézemi jater a ledvin. U velmi citlivých druhů, jako je srnčí zvěř, může dojít až ke kachexii a poškození CNS, které mohou vést ke změnám chování. Tyto poruchy jsou pravděpodobně způsobeny kombinací účinků všech škodlivých látek.
Ve výživě lidí se využívá toho, že antinutriční látky v nízkých dávkách mírně dráždí trávicí trakt. Způsobují jeho větší prokrvení, zvyšují žaludeční sekreci a sekreci žluče, a tím podporují trávení a chuť k jídlu. Podporují také srdeční činnost a zvyšují krevní tlak.
Slunečnice roční (Heoianthus annuus L.)
Význam a složení zrna:
Slunečnice byla postupně vyšlechtěna do několika forem:
1. semenné formy
- olejný typ – má středně velké nažky a tenkou slupku, rozlišuje se ještě na
- tradiční – s vysokým obsahem esenciální kyseliny linolové (tvoří 75-80 % oleje)
- olejový – s vysokým obsahem kyseliny olejové (tvoří asi 80 % oleje)
- cukrářský typ – má velké nažky, silnou slupku a obsahuje nižší množství oleje a vyšší množství sacharidů a bílkovin
2. silážní formy – význam slunečnice jako pícniny u nás není velký, stravitelnost siláže je nízká a skot ji nerad přijímá. Proto je vhodnější ji zařazovat do směsek s kukuřicí nebo luskovinami
3. okrasné formy
- ornamentální typy
- plnokvěté typy
Semena olejného typu, který se u nás pěstuje nejčastěji, obsahují 30-45 % tuku, i obsah dusíkatých látek je poměrně vysoký (16-20 %). Semena mají dřevnatou slupku, díky které mají také vysoký obsah hrubé vlákniny (asi 24 %). Obsah BNLV je nízký (jen 7-10 %). Obsah minerálních látek je 2-3 %, nejvíce jsou zastoupeny fosfor, draslík a hořčík, vápníku je málo.
Kromě hlavního produktu, oleje, se využívají také pokrutiny a extrahované šroty pro výrobu krmných směsí. Pokrutiny z neloupaných semen nejsou vhodné pro monogastrická zvířata a mláďata, kvůli vysokému obsahu vlákniny. Pokrutiny z loupaných semen představují hodnotné bílkovinné krmivo, s výbornou stravitelností dusíkatých látek, ale kvůli zvýšení nákladů na loupání semen jsou drahé.